po ranní kávě, lidovkách a croissanteech, se co nádherně táhly, jsme vyrazili pohádkou máje, koncem září je nejhezčí...

test. kulisy.

jaký byl víkend? spousta oslav a lásky. ještě že se mi v neděli večer rozsypala rýže na zem.

hledám klid

leží na poli a je celý barevný

ne-kou-pat-ne-kou-pat-ne-kou-pat-ne-kou-pat

a tak jo

 první radost mi udělala tím, že se narodila jako holka a vzala s sebou láhev whisky

v lese za domem. postupovali jsme bedlivě a vyplatilo se

k popsání zážitků z dovolené včetně detailního geografického popisu místa pobytu a tras všech výletů postačil igelitový pytlík. I tak po pěti letech vysokoškolského studia a jedenácti letech kartografické praxe stále věřím ve vyšší kartografii, i když fenomén igelitu pro tento obor úplně nezatracuju

 ranní paprsky na Podhoří prosvětlovaly bambus, byly předzvěstí pěkně vybarveného zářivého dne, na motorestu se natírala na bíle zářivou fasáda, bílá a zářivá je i Honda Hilda

pán, který má v soukromé sbírce Tatru 87, se zastavil v motorestu, na kávu, na oběd? to se mi nepodařilo zjistit. Poté se přesunul do Zlína před Velké kino, kde se na osmnáctou trousili Zlíňané na svoji předpremiéru filmu Století Miroslava Zikmunda. Pan Zikmund při tomto představení jen o vlásek unikl glorifikaci. Film se dotkl stran života, které obdivující veřejnost málo zná. Dál nepustil... došlo snad k rozhřešení mimo kamery? Co se starám. Tatra 87 jede po kině do muzea a začne jí nový život. Žádná soukromá sbírka, teď už ji bude obdivovat jen veřejnost.