prostor. výstavní prostor. nejlepší výstavní prostor. nejlepší výstavní prostor ve Zlíně.

přijela jsem z bazénu, tělo příjemně unavené z vody a hlava vyfoukaná ledovým vzduchem z rychlé jízdy na kole. šlo o to, aby mě nepředjel trolejbus číslo čtyři. je jasná noc, posedím chvíli venku, sleduju světla a kouří se mi od pusy. přemýšlím. kdybych měla neomezenou moc udělat cokoliv, taky zruším skutečnost (taky, protože to je nápad Muže bez vlastností). myslím, že já se o to pokouším u Dunaje.

dole u garáží už nekrouží po chodníku barevné světlo, je čas sundat vánoční ubrus

sice je to mokré, ale alespoň je to bílé

sobotní škola. osvětlovací technika dedolights. strašně ráda bych se dopracovala k nějakému důvodu, proč si ty světla pořídit. nebo spíš k možnosti s nimi smysluplně pracovat

galerie Komnata. zastávka Zahradnická. autorka Mirka Ptáčková...ta instalace mě teší pokaždé, když jdu kolem

skončili jsme s papírovými stravenkami. bude elektronická karta. zatím není. vyřizování, a tak. JVop přinesl šípkový burčák a k němu smažené moučné červy. domácí kulinářství a proteinová alternativa, která spasí svět. a tak jsme v kanclu začali spásat.

dveře do kuchyně

Blanče už válí kámen-nůžky-papír docela obstojně, vedeme nelítostné souboje, protože já děcka zásadně nenechávám vyhrát. Hanče doposud jen trénovala, ale dnes už chtěla hrát naostro...

'nejdřív si v hlavičce rozmysli, co ukážeš a hrajem'

'jo. kámen.'

'dobře. teď si to rozmysli ještě jednou a neříkej to'

'jo. kámen.'

'dobře. hrajem'. 

...a ukázala nůžky. Ta taktika se mi líbí.

dnes jsem chtěla zkoušet, jak nasvítit tělo. plnávala jsem využít denní světlo s přisvícením, jenže před polednem slunko svítilo do oken a tvrdé světlo v ateliéru bylo nelítostně nepoužitelné, tak jsem šla vařit zeleninovou polévku. když jsem byla malá, ze zeleninové polévky jsem se dávila. včera jsem přemýšlela, co si připravím k nedělnímu focení na jídlo a dostala jsem chuť na zeleninovou polévku. zvláštní. uvařila jsem ji a začala fotit...překvapilo mě to. To, že fotit tělo je hodně zajímavá disciplína. Skončila jsem u denního světla a zkoumání, v jaké nefigurativní tvary se dá lidská postava přeměnit. i když byly cílem černobílé fotky, nachystala jsem si jednoduchou scénu barevně. a tato fotka mě baví.

co si napeču, to si sním

při pohledu z okna mě napadlo, že sněží. ale venku se ukázala jen mlha

letošní vrcholové selfie ze Sirotčího hrádku padlo na první dobrou, i když se na první pohled zdálo, že tam nejsme všichni. čas - několik hodin před rozedněním