Z těchto písmen, vyrobených z plechu lidmi, kteří podporují umění, mám obrovskou radost. Jsou určeny k zabodnutí do břehu zámeckého rybníka na Raduni. Označí instalaci plovoucích svítících fotografií na hladině rybníka. Odkud pochází nápad osadit břeh písmeny? Z Hollywoodu. Záměr zůčastnit se skupinové výstavy FotoForever promyšleným způsobem, který posune smysl celé akce, se postupem času vyvinul v boj o mou uměleckou čest. Když budou svítit fotografie, musí svítit nápis. V sobotu dopoledne jsem s radostí začala stříkat písmena luminescenční barvou. Skončila jsem se smutkem, že barva došla. Mám další ponaučení. Při pojmenovávání fotografických souborů si vždy položím zásadní otázku: Není ten nápis zbytečně dlouhý?

akt bez aktéra

kdybych měla vytvořit reklamu na masážní balónky, udělám ji takto

není třeba se bát. je to jen trubec.

ještě to není ani rok, co jsem se u Boba v kanclu nahlas zamýšlela nad tím, že lidé si na pracoviště pořizují různá zvířátka, aby se mohli při každodenních pracovních povinnostech nechat rozptylovat povinnostmi chovatelskými. a co takhle úl?  

teď tam stojí dva, na kraji svahu nad potokem, na konci louky, co sedá zahlédnout z oken Davidova kanclu. jsou to Davidovy včely. a já s ním chodím ke včelám, dívám se, naslouchám včelařským řečem, udělám fotku, dostanu žihadlo, něco přidržím, na něco se zeptám a obdivuju se včelímu společenstvu. je to důležitý dílek do poskládání celé skládačky světa, jak si ji skládám já.

konec poobědových procházek bez cíle. teď chodíme do včel.

pod kanclem už úly stojí, David včelaří

firemní auto.

firma? 

Zámek.

ráno pršelo málo. ale zato večer zaplavilo kuchyň krásné světlo ze zapadajícího slunce, které opíralo zlatý jas do oken základní školy na kopci nad domem a odtud v jeden moment prosvítilo celý byt jako by si hrálo s odraznou fotografickou deskou