Zastavila jsem na severním konci nástupiště u volné lavičky a odložila na ni batoh, odraznou fotografickou desku a knihu. Čísla rezervace na jízdence mě ale donutila vzít batoh, odraznou fotografickou desku a odejít na jižní konec. Po pár krocích jsem za sebou uslyšela nepříliš výrazné zvolání. "Kniha." Ruka napřažená mým směrem svírala knihu v červených deskách s tučně vytištěnými jmény Strugackij, Strugackij. Vrátili jsme se proto s Hráškem pár kroků zpět k lavičce, k pánovi, který mi ji podal a řekl "Je těžké být Bohem."
