podrbali jsme králika za uchem, sbalili šampón, pyžama a kartáčky na zuby, Hilda čekala u schodů na pergolu, tak, jak tam vpodvečer zhasla, já jsem naskočila jako zadní jezdec a ona se div nepřevrátila, zamávali jsme na rozloučenou, zajeli k domu na ulici Pekařské, kde spalo děcko, spocené se zakroucenými vlásky, babička hnětla bramborovou kaši a bratranec jedl kaši z mrkve, a pak ven z města, Opava skončila v Kylešovicích, cesta Slezskem vede přes Chvalíkovice, Jakubčovice na Skřípov, ale to nám poletují vzduchem kapky vody, jindy tak jemné na kůži, teď ostré jehličky, které bodají do tváří, mě, míjíme rodinu u cesty, maminka jde s chlapečkem, co jede na kole, tatínek s holčičkou, co jede na poníkovi, za Skřipovem svítí slunko do zvlhlého lesa, na silnici se srnkou, z kopce za Požahou uvidíme mlýn, a pak se vynoří zámek ve Fulneku, stoupámeme k němu, ale serpentýny vedou dál, vidím pštrosy za plotem, je jich hodně, pasou se, přes dálnici k Odře, a podél řeky, její břehy se tady chrání, vlhko je tu větší, patří sem, přes Hůrku objedem Hůrku do Dubu, od Dubu k Bečvě, za Hustopečema počkáme, jede vlak, nákladní, ale prázdný, další řeka, teď je to Bečva, zastavíme, prohlížím si pupeny na keřích, snažím se nemnout oči, máme žízeň, nemáme pití, tak můžeme pokračovat, na Kelč a Podhradní Lhotu, známou cestou, jeli jsme tudy včera, Rajnochovice, Troják, Držková, jen Chalupky vynecháme, objedeme, už je to kousek, Velíková už je Zlín, Zlín už je doma, ale ještě na Mokrou, kde čeká teplý jazyk, co horečnatě líže ofoukané tváře na hlavě plné vzduchu, jarního, vlhkého, co letěl kolem a nesl bílé okvětní lístky jabloní.
