Noc v samém ústí řeky Isonzo do moře byla plná zvuků pobřežních mokřin, taky komárů, ale hotel Caneo je proti nim dobře vybaven.

 Po ránu jsme popojeli ještě pár desítek metrů k ústí a jako bychom přeskočili přímo na břeh Mississippi.

 Je poslední září. Je vedro! Já se z toho asi zblázním radostí, jsme na pláži a zase do plavek, jsou vlny, pár lidí, sem tam pes, voda úplně nejvíc fantastická, je to všechno tak úžasné, až se mi z toho zlomil prst na noze.

 Takže ještě do vody.

Pěkně nasolená těla nasoukat do motorkářského. Cestou sice byla sprcha, ale zase se vyslékat...

Terst. Všude, ale úplně všude, tady parkují samé motorky. Ještěže jsme sem nejeli autem, to bychom byli za idioty.

Ráno. Je nutné prohňéct motorkářská záda,

protože silnice ze sedla se vine jako stužka mezi strmýma skalama, jak je teď, za světla, krásně vidět.

Pod horama dotankujeme, a pak už je cesta kreslená podle pravítka.

Čekala jsem, že Palmanova překvapí, ale takto?

Mise splněna. Jedno odpoledne život na pláži.

Cesta bývalou monarchií začíná. Nechybí nám odhodlání,

počasí pozdního babího léta,

letíme pomalu a nízko, slíbili jsme to rodičům,

po 200 km tankujem + rozcvička, tělo totiž tuhne,

jediné, co nám chybí, jsou klíče od zadního kufříku, vlastně jediného kufříku, který máme, a pozor, mám v něm plavky...prostě se to tak nějak přihodilo, budeme páčit.

V Rakousku jsme zastavili na cappucino, podavali jej se schlagem, když se rozpustil, nechával na kávě mastné oka, takže vypadala spíš jako šálek s vývarem, už abychom byli v Itálii!

O čtvrt na devět jsme po 12ti hodinách jízdy zaparkovali před horským hotelem Canin v nadmořské výšce 1140 m, v sedle Sella Nevea. Není sezona, v hotelu je pouze správce, recepční a paní na uklíd, která tráví čas kouřením před hotelem. A dva Češi, co přijeli Octávií s pražskou poznávací značkou. Ale Shining se nekoná, pan správce je velmi sympatický a udělal nám večeři...

testuji...možná, že výlet do Terstu, který už je v tuti chvíli na spadnutí, opatřím obrazem z telefonu. Na motorce bude málo místa.

Nápad po probuzení geniální nebyl. Ale pořád je to dobrý nápad, myslím...a dnes? večer na Kovárně došlo k situaci - problému posledního brambůrku na talíři. Vyřešila jsem ho.

mám takový neodbytný pocit, že jsem dostala geniální nápad...půjdu spát a uvidím, jestli mi vydrží až do rána

Slavili jsem narozeniny. Druhé a čtyřicáté. Blanička chtěla tančit, tak šla a pustila si Nirvanu. Peťa otevřel lahev sedmihvězdičkové metaxy, aby u obsluhy své zánovní domácí pálenice nežíznil. Přeci jen, než to nakape...

Byla jsem v Praze. Na schůzi. Dozvěděla jsem se neuvěřitelné věci. Nikdy nebudu vrcholová manažerka, nikdy totiž nebudu umět vykládat tak neuvěřitelné věci na schůzích. Pak se konala zážitková cesta D1, a pak, doma, jsem pozalívala, svěřila pračce nejaké prádlo a chystala večeři, když došel Mišot a přinesl poklad.

4.9. 17:00 až 11.9. 17:00 řádná dovolená

první září