změna obrazu

 na cestě do kanclu

 

Poslední letní čvtrtek byl dlouhý den. Čas je pružný jak guma, délka se smrštuje podle plánů a napíná se s jejich zvraty. Brzy ráno mě čekala cesta do Hodonína - řízení auta, které se mi ale nepodařilo nastartovat. Startér zaškytal, padl na mě zvláštní klid, náhle nebylo kam spěchat, naopak musela jsem teď čekat já na pomocnou ruku a náhradní vůz. Náhle tu byl čas rozhlížet se. A tak jsem se dívala: poslední letní den, standardní teplota.

 včela, kteá se narodí jako matka, je královnou. jde o záležitost terminologie. u lidí je to složitější. nikdo se jako královna nenarodí. Ale někdo může zemřít jako Královna.

 36 hodin na Slovensku. Pracovní cesta za fotkama, které budou obrazově doplňovat mapové výstupy mého domovského vydavatelství mě zavedla na tolikero míst, kolik by se dalo navštívit během týdenní dovolené. Při práci se písek v přesýpacích hodinách sype jinak. V Šaštíně se mi nějaký dostal i do bot. Posledním místem byly palisády na skalnatém vrchu před obcí Ducové. Tělo, z prvního dne propocené, z druhého dne zmoklé a celkově unavené cestou, celé pookřálo, když jsem se vyškrábala na náhorní plošinu bradla. Stála jsem na podivném místě ve světle pozdního odpoledne pozdního léta.

 

Celou sobotu jsem strávila v příjemné atmosféře rodinné oslavy. K večeru jsme mířili s Rampou k domovu městem podél řeky. Z druhého břehu, dál za stromy a pár ulicemi, začala znít hudba. Živá hudba. Potěšilo mě to, ale protože jsem byla právě spokojeně ponořená do vlastní ubíhající chůze, odmítla jsem přejít most vedoucí do centra města. Po chvíli se objevila situace. Vyvolal ji Rampa. Trhnutí vodítka narušilo tempo pohybu. Jeho nervózní reakce na cosi mě zastavila, otočila jsem hlavou. Můj pohled upřený před sebe sklouzl stranou. Míjeli jsme ulici, na které ležela kočka. Rampa se ji pokoušel zvednout nevrlým, výhružným zvukem, ale kočka byla odolná. Přesně takto už to na našich společných cestách proběhlo mnohokrát, aniž bych situaci věnovala víc než jen pobavený úsměv. Tentokrát mě celý výjev zaujal způsobem, který dobře znám, protože se objevuje už dlouhou dobu. Stále jsem neodhalila jeho tajemství. Snad je to proto, že nechci. V batohu na zádech nesu fotoaparát, v zadní kapse ustřižených džínových kraťasů mám placku mobilního telefonu. Teď, když nad tím zpětně přemýšlím, je jasné, že to byl okamžik, kdy nepřemýšlím. Jak správně získat pozorovaný obraz? Volná ruka sjela do kapsy pro telefon, druhá ruka s vodítkem omotaným kolem zápěstí aktivovala fotoaparát, oči pořád sledují kočku, obě ruce už koordinovaně míří malým černým kvádrem směrem k jejímu pohledu, Rampa vrčí a škube vodítkem. Telefon nezávisle na mé vůli vyhodnotil potřebu osvětlit scénu, já nedbala nastavení a jen zatlačila v příslušném místě černého obdélníku na citlivý bod. Vyšlehl záblesk, až jsem se polekala. Záblesk používaný k osvětlení fotografované scény, k vyjasnění objektů v obraze, k jejich snažšímu vnímání. Kdybych celý proces ukázněně ovládla, pomocné zábleskové světlo bych deaktivovala. Také jsem to vzápětí udělala. Druhá, mnou kontrolovaná varianta snímku, ukazuje celou scénu ve přirozeném světle stmívající se ulice. Tak vznikly dva obrazy. Jeden říká, o co v tu chvíli šlo a kde to bylo. Z druhého čtu odhalení, že důležité je vidět nebe, oči živých bytostí a poznávací značky neživých předmětů.

 Blanka 8. Peťovi to počítat nebudu...

 ráno 4.září jsme překročili další hranici. Slovenská cesta nebude dlouhá, ale zato jazykově nejpřístupnější.

 dunajský večer, dunajské ráno. 2. září

 dunajský večer. dunajské ráno. první září.

 

cesta z nejlepšího města pro život do hlavního města Slovenska vede přes les. Hustý, lužní prales chráněný národním parkem. Zažít takový prales na vlastní kůži znamená nechat se pohltit jeho vegetací, živou i tou už dávno odumřelou, co tvoří na zemi překážky vyžadující gymnastické pohyby. Přidanou hodnotou ještě může být stmívání a troubení jelenů. A já to zažila. Vlastní kůže mě ještě teď svědí od všech těch kopřiv, ostružiní, maliní a všemožného jiného prlení a hmyzu. Záchranou je voda Dunaje. Zchladí rány anebo nabízí snadnou cestu s Twin City Liner.