podzim, vinobraní v zámeckém stylu, příjemný den...na stylovou akci patří samozřejmě styloví psi. Rampa zůstal doma.

dunajská noc, sobota 11. září

 

dunajská noc, pátek 10. září

dunajská noc, čtvrtek 9. září

 

Dunajská noc, středa 8. září. Říkám té plachtě Modré nebe. Přesně před týdnem jsem jí navečer překlenula kousek louky nad Dunajem. Místa, kde přespávám, jsou top secret, do poslední chvíle je neznám ani já. Mají v sobě zvláštní kouzlo. Spím ze šikma, hrbolatě, s komáry nebo se slimákama, s deštěm, rosou, s vůní proudícího vzduchu a mokrého psa. Ale řeka teče dál. Za chvíli zmizím na pár hodin z bdělého světa ve své čerstvě povlečené peřině, taky kouzelné.
 

 

 Dunaj. Pár kilometrů před Lincem.

oslavy babího léta

Tři vernisáže. První po deváté ráno v Zádveřicích 48. Naše kancelář, devět účastníků, chlebíčky z Rybeny, chleba s medem a burčák. Příjemný čas. Druhá v šest večer v opavském domě umění, oslava 30. výročí Institutu, účastníků spousta, spousta fotek. Já si k tomuto typu výstav stále hledám vztah, zatím neúspěšně. U vstupu do kostela sv. Václava se však nabízel pro mě zajímavý průhled, netuším, jestli o něm autoři instalace vědí, ale já si ho našla...V šest večer proběhla vernisáž ve Zlíně před divadlem. Za mě se zůčastnily mé dvě fotky. Kolik se zůčastnilo lidí netuším, ale instalace je moc pěkně vybraná, vytištěná a bohužel dost špatně nainstalovaná, což je pro jakoukoliv výstavu ta nejhorší věc, co jí může přihodit. Snad bude vůle k opravě.
 

Mám pocit, že 1. září je v naší zemi daleko významnější datum než 1. leden.  Dnes se mění letní svoboda v režim, týká se to lidí školou povinných a těch, kteří na lidi školou povinné dohlíží. To je většina obyvatel. Když jsem se ráno s Rampou procházela za domem, myslela jsem na všechny ty děti, kterým to zase začíná a na Blanče, které to dnes začne úplně poprvé. Jak si tak přemýšlím s hlavou skloněnou k zemi, upoutá moji pozornost děj na chodníku. Přímo přede mnou za chvíli konfrontuje měkkýš kroužkovce. Původně jsem spěchala, abych mohla brzo odjet do práce a vyhnout se ranní dopravní špičce, ale díky situaci na chodníku jsem spěchat úplně zapomněla. Bylo jasné, že před mýma očima za chvíli dojde k jednomu z blízkých setkání třetího druhu. Stalo se a bylo dost napínavé. Při pozorování intenzivního ohledávání žížaly slimákem jsem vážně začala na chvíli pochybovat o býložravosti tohoto druhu. Ze zdánlivého zakousnutí žižaly se však vyklubalo nevinné osliznutí. Vzhledem k tomu, že se vše odehrávalo uprostřed chodníku, který je tak trochu i cyklostezkou, oboum aktérům hrozilo reálně úplně jiné smrtelné nebezpečí. Opustila jsem to místo a zbývající čas procházky jsem rozjímala nad tím, že takové věci se dějí hlavně při cestách do školy nebo ze školy...ale potkají je jen děti, co nejezdí autem.