dnešní fotku věnuji řidičce trolejbusu linky č.2, která přijela 18:05 na zastávku Náměstí Práce a následně citlivým popojížděním se stoickým klidem a hodinářskou trpělivostí ze zastávky po deseti minutách zase odjela

Tuto neděli jsem částečně věnovala focení autoportrétu. A to je hodně zajímavá disciplína, která mi sice vůbec nejde, ale vznikne přitom spousta variant vlastní tváře, tváře a postavy, také vysypaný květináč, rozšlapané listy na podlaze a úžas. Protože nakonec sedím před monitorem a dívám se mi do očí...doléhá na mě pocit zacyklení.

moderně pojaté zimní sporty jednoho rodinného odpoledene

Skupina U Osla. V posledních dnech, nebo spíše týdnech, nefotím. Mám tvůrčí krizi, obdobně jako Garp. Obdobně jako Garp hodně vařím, běhat ve zmrazkách se mi nechce. Nicméně Skupina U Osla je důležitá fotka.

Celou noc nade mnou bděl a hlídal můj klidný spánek před sobotními konzultacemi. Díky za půjčení.

neděle na řece

Hárají feny. Rampa chce pořád chodit ven. Nemá stání. Ráno mě vytlačil z postele. Přes noc nasněžilo. Mám na Jiráskově ulici vyhlédnutou fotku. Potřebuju k ní tmu a sníh. Rampa tam určitě bude chtít jít. Když hárají feny, vybírá trasu on. Vzala jsem si do kapsy jen malý foťák, jen na "náhled", Rampa ale na Jiráskovu ulici nešel. Zamířil k vodě. Dřevnice. Cestou zpátky se na přechodu pro chodce rozpoutala taková malá regionální sněhová bouře. V kapse mám malý foťák, takže jen rychlý malý cvak. Stejně už to bylo na červenou. Nebyl čas. Hárají feny.