zpět k Dunaji

 

celý první podzimní den jsem se toulala po tajuplném ostrově. mám z toho puchýř na pravé noze a fotky

cesta domů poslední teplou letní nocí mi připomněla jeden usínající fotografický záměr. Ne, neusne, ne, teplé noci ještě nekončí, ne, poslední letní noc přijde zítra
 

sun days

 

Prošla jsem přes i pod spoustou mostů. Většinou tam bylo pusto prázdno. Nevím přesně, proč tomu tak je, ale být pod mostem je vždycky zážitek. Architekti našeho města dnes rozvířili život pod mostem v Kozlově žlebu.

 

sun days

 

 nazatáhnu na noc rolety, nemohu zalézt do postele bez sejmutí výhledu z okna fotoaparátem

 kancl. promo foto po našem.

 

 

Ve středu v noci jsem se vrátila na pláž v Donaújváros, a i když ji Měsíc ve výjimečném úplňku dostatečně osvětlil, nepoznala jsem místo, co mě před pár týdny okouzlilo. Říční hladina je výš. Hladina nepozorovaně stoupala dál, až mi druhou noc vystoupala přímo do snů spletených z výparů z rafinerie na protějším břehu řeky. Natekla do spacáku i do batohu a donutila mě během noci dvakrát ustoupit do lužního lesa. Další noc jsem strávila na civilizovaném pozemku, čtvrtou už jsem nespala vůbec a s ospalýma očima dokořán pozorovala noční budapešťský život.