0,3 mm

 

Nedělní fotbal. Zlín vítězí 1:0

poslední dny usilovně zírám do víka pomatlaného mekbooku. a vidím tam stropní světlo.

 

 

cesta do Hošťálkové

 

 

 

sobotní snídaně. dočítám Lišky na vinici, rajčata putují z talíře do pusy

Začátkem září jsem naposledy vlezla pod zámkem do rybníka. Voda byla příjemná, venku nastala horká neděle. Pečlivě zabalené obrazy putovaly do Zlína, složila jsem je v garáži. Ležely na hromadě. Po čtrnácti dnech jsem jeden rozbalila, vzala kus drátu, zamotala jej na jednom konci modrý s modrým, hnědý s černým. Na druhém konci přiložila k baterii. A pak jsem stála v garáži a plavala jsem tou vodou. 

Zavolala jsem Tomášovi z Komnaty a poslala mu obrázky. Domluvili jsme se, že to do Komnaty nainstalujeme. Maketa z lepenky byla fajn, ale realita fungovala jinak. Vzali jsme dovnitř všech šest obrazů. Kristýna říkala, že to musí být čisté. Měkčené pvc jako odrazná plocha nefungovalo dobře, ale jako vertikální vodní hladina funguje výborně. Přemýšleli jsme o instalaci celé páteční odpoledne a následně celou sobotu. Nakonec se před námi objevila. Pozná se to tak, že jakmile jsem ji uviděla, bylo to ono. Obrazy vysílají do ulice jen úzkou světelnou linku. Tvoří ji vpodstatě světlo mizící nad hladinou, spodní část obratu sedí v tmavém dnu. Pocitově dokonalé. Geometricky zarovnané, čisté. A přitom na každý obraz jde z nějakého úhlu vidět. Zvuky rybníka s utichajícím ruchem dopravy vystupují z galerie.

Moc mě bavilo celé to úsilí, a teď mě moc baví chodit kolem. Ale to jsem bohužel zapomněla v dnešním natáčení pro Živý Zlín zmínit.