Dunajská noc, středa 8. září. Říkám té plachtě Modré nebe. Přesně před týdnem jsem jí navečer překlenula kousek louky nad Dunajem. Místa, kde přespávám, jsou top secret, do poslední chvíle je neznám ani já. Mají v sobě zvláštní kouzlo. Spím ze šikma, hrbolatě, s komáry nebo se slimákama, s deštěm, rosou, s vůní proudícího vzduchu a mokrého psa. Ale řeka teče dál. Za chvíli zmizím na pár hodin z bdělého světa ve své čerstvě povlečené peřině, taky kouzelné.
