Hrášek dospěl do věku sedmi měsíců. Tedy nedospěl ještě dostatečně, jeho životní nadšení je stále nadměrné a nakažlivé. Všechny ateliérové materiály, předměty, věci, které si mají udržet svou stávající podobu, jsem odstěhovala do své ložnice. Tu stráží jediné dveře v mém bytě a zmínění jsou zde po dobu mé nepřítomnosti v bezpečí. Po dobu mé přítomnosti zůstávají dveře otevřené, Hrášek zůstává vždy na prahu a potichu se dívá, jak spím. Rozumím tomu. Sledovat milované ve spánku patří mezi deset nejkrásnějších okamžiků života, které se jen tak dějou. I já ho sleduju.
